Peníze dárců Tříkrálové sbírky pomáhají v pečovatelské službě Astra Charity Třeboň.

Mezi ty, kteří naši pomoc v domácnosti využívá patří i paní Anežka. Velkým štěstím a radostí je pro ni její velká milující rodina, děti, vnoučátka a pravnoučátka, kteří se o ni starají a často ji navštěvují. Přesto nemohou z různých důvodů s ní být pořád. Proto oslovili nás na Charitě Třeboň, zda bychom s péčí o maminku, babičku pomohli. Jak se paní Anežce daří a s čím ji Charita pomáhá?

Přinášíme Vám její vyznání v krátkém rozhovoru.   

Již více jak 10 let využívám služby Charity Třeboň. Bez Charity bych nemohla existovat. Tato práce není jen o slovech, ale i o činech. Lidé, kteří pro Charitu pracují, dělají víc, než jen poskytují služby. Dávají kus sebe, své empatie a porozumění těm, kteří to potřebují. Myslím si, že bychom se měli zamyslet nad tím, jak důležité je DÁVAT.

V dnešní době má mnoho lidí tendenci soustředit se jen na to, co mohou získat. Ale právě dáváním nacházíme skutečné bohatství. Když se zaměříme na to, abychom dávali, krásné věci se nám přirozeně vrátí, ve formě úsměvů a vděčnosti. Jsem vděčná za každou pomoc, kterou jsem obdržela.

Děkuji Charitě a všem, kteří se na jejím chodu podílejí. Společně vytváříme svět, kde nám na sobě záleží navzájem, a to je nejcennější.

Video s rozhovorem si můžete pustit zde:Tříkrálová sbírka pomáhá

Jmenuje se Ráchel a do Tříkrálové sbírky jako koledníka jí přivedla maminka už v 6 letech.

Ráchel poprvé objevila kouzlo Tříkrálové sbírky už v šesti letech – maminka ji tehdy přivedla mezi koledníky. Jak na to dnes vzpomíná?„Vlastně jsem si říkala, že mě baví se trochu předvádět, hlavně když mi mamka řekla, že budu oblečená jako král. To pro mě byla veliká výzva! Hurá, pomyslela jsem si, teď mě budou všichni obdivovat! Maminko, já chci být jedním z králů!“ vzpomíná s úsměvem.

Ráchel byla zvyklá pomáhat své mamince, která pracovala v hospicové péči, a už tehdy chápala, jak důležité je přinášet radost a úsměvy lidem kolem sebe. Tříkrálová sbírka jí tedy přišla jako skvělá příležitost, jak se zapojit. „Věděla jsem, že sbírka trvá jen dva týdny v roce, a tak jsem netrpělivě čekala na další rok. Věděla, že se lidé se na ni celý rok těší.“

Dnes je Ráchel téměř 15 let a její vrstevníci se jí často diví. „Nejsi už na to moc stará?“ ptají se. A přiznává, že motivovat své kamarády k účasti bývá stále těžší. „Každý rok je těžší najít někoho, kdo by se přidal. Říkám jim: ‚Co budeš dělat o víkendu? Pojď se podívat, je to fajn, projdeš se, potěšíš lidi, oni ti to vrátí úsměvem a obdarováním pro druhé.“

Ačkoliv Tříkrálová sbírka přináší radost a pocit užitečnosti, někdy je to pro ni vyčerpávající. „Na konci sbírky bývám unavená, někdy mám plné zuby zpívání a po delší době mě bolí pusa od flétny. Ale jak čas plyne, vždycky mě to přejde a zase se těším na další ročník. A pak si říkám, že to všechno dělám pro dobrou věc, a je mi u srdce dobře.“

Peníze dárců Tříkrálové sbírky pomáhají ve Středisku pomoci Charity Třeboň.

Příběhy všedního dne

1. Holčička se narodila na jaře 2025. Jako všechna miminka ve svých prvních dnech, měsících života nic o světě neví. Neví, co je to insolvence, splátkový kalendář ani hmotná nouze. Ví jen, že má hlad, že potřebuje lásku, potřebuje teplo, sucho a klid. Středisko pomoci poskytuje její mamince alespoň to nejnutnější, pleny, oblečení, dudlík…Sociální pracovníci Občanské poradny s kolegy ze Střediska pomoci zajistili pro rodinu pravidelnou týdenní potravinovou pomoc, holčička má totiž ještě několik sourozenců, a o ně je třeba se též postarat. Pro samotnou matku to není jednoduché.
2. Když k nám do Střediska pomoci začal pan A. docházet, nikdy jsem nevěděl, jakou bude mít náladu. Někdy příjemnou, jindy méně. Od chvíle, kdy sociální pracovníci z Občanské poradny pomohli klientovi při shánění bytu, chodí do Střediska vždy s úsměvem. Bydlení je zásadní, ale co lůžkoviny do nového bytu, byly by? Kraťasy? Tričko? Byly, díky dobrým lidem – dárcům, díky prostoru Střediska pomoci, kde potřebné věci skladujeme, třídíme a vydáváme. 
3. Na Vánoce by neměl nikdo zůstat sám, kolikrát jsme tohle slyšeli… U štědrovečerní večeře necháváme jednu židli volnou, jeden talíř navíc pro pocestné. Ale jak je to v reálném životě? Kolik lidí tráví sváteční dny v osamění, v chudobě, nedůstojně. V Charitě se to snažíme změnit, zaměstnanci a dobrovolníci se každoročně schází právě s takovými pocestnými, kteří bloudí životem bez opory. Bez rodiny, bez přátel. Na Štědrý den každoročně připravujeme oběd a drobné dárky pro ty, kteří to nejvíce potřebují.