Když v Třeboni najdete odvahu nechat si pomoci

Charita Třeboň
V životě každého z nás mohou nastat situace, ve kterých si nevíme rady a které se bez pomoci druhých jeví jako nezvládnutelné. Jestliže je takovou situací výchova dítěte s těžkým postižením, nejde jen o psychické zvládnutí nastalých okolností, ale je to také obrovská finanční zátěž rodinného rozpočtu, především pokud se rodiče snaží dítěti poskytnout veškerou dostupnou péči.

Občanská poradna Charity Třeboň se ve spolupráci se Střediskem pomoci, které mohou fungovat také díky darům z Tříkrálové sbírky, snaží ukázat světlo na konci tunelu těm, kteří ho momentálně nedokážou najít sami.

„Nikdy by mě nenapadlo, že se jednou ocitneme v situaci, kdy budeme potřebovat pomoc. Vždycky jsem se snažila všechno zvládnout sama. Ale péče o nemocné dítě a neustálý tlak na finance nás postupně dostaly do bodu, kdy už to dál nešlo...

Rozhodla jsem se obrátit na Charitu Třeboň a její Občanskou poradnu. Byla jsem nervózní a trochu nesvá — netušila jsem, jak taková pomoc vlastně funguje. Sociální pracovnice si mě vyslechla s respektem a pochopením. Mluvila se mnou jako s člověkem, ne jako s „případem“.

Společně jsme našly konkrétní formy podpory — potraviny, plenky, oblečení pro moji malou dcerku. Když jsem si domů přinesla tašky s věcmi, měla jsem slzy v očích. Oblečení bylo krásné, čisté, moderní — přesně takové, jaké by mi dala kamarádka.

A právě tehdy jsem si uvědomila, že pomoc od Charity není jen o materiálních věcech. Je především o pocitu, že na to člověk není sám. Díky této pomoci jsem ušetřila za celý víkendový nákup — a hlavně získala klid v duši.

Charita Třeboň mi ukázala, že i v těžkých chvílích existují lidé, kteří za čísly a formuláři vidí skutečný život.“

Příběh paní Anežky. Mezi ty, kteří naši pomoc v domácnosti využívá, patří i paní Anežka. Velkým štěstím a radostí je pro ni její velká milující rodina, děti, vnoučátka a pravnoučátka, kteří se o ni starají a často ji navštěvují. Přesto nemohou z různých důvodů s ní být pořád. Proto oslovili nás na Charitě Třeboň, zda bychom s péčí o maminku, babičku pomohli. Jak se paní Anežce daří a s čím ji Charita pomáhá? Přinášíme Vám její vyznání v krátkém rozhovoru.

Již více jak 10 let využívám služby Charity Třeboň. Bez Charity bych nemohla existovat. Tato práce není jen o slovech, ale i o činech. Lidé, kteří pro Charitu pracují, dělají víc, než jen poskytují služby. Dávají kus sebe, své empatie a porozumění těm, kteří to potřebují. Myslím si, že bychom se měli zamyslet nad tím, jak důležité je DÁVAT. V dnešní době má mnoho lidí tendenci soustředit se jen na to, co mohou získat. Ale právě dáváním nacházíme skutečné bohatství. Když se zaměříme na to, abychom dávali, krásné věci se nám přirozeně vrátí, ve formě úsměvů a vděčnosti. Jsem vděčná za každou pomoc, kterou jsem obdržela. Děkuji Charitě a všem, kteří se na jejím chodu podílejí. Společně vytváříme svět, kde nám na sobě záleží navzájem, a to je nejcennější.

Video s rozhovorem si můžete pustit zde: Tříkrálová sbírka pomáhá

Poděkování Pečovatelské službě Astra Charity Třeboň

Ráda bych poděkovala Pečovatelské službě Astra Charity Třeboň, která už tři roky pomáhá naší rodině starat se o moji maminku. Tuto pečovatelskou službu mi doporučila kamarádka na základě vlastních zkušeností. Dnes mohu s jistotou a vděčností říci, že její slova chvály byla naprosto oprávněná. Tehdy jsem však ještě netušila, jak důležitou a nenahraditelnou roli tato služba v našem každodenním životě sehraje. Zpočátku jsme pečovatelskou službu využívali jen několik hodin týdně a na drobné úkony. Postupem času se péče rozšířila a dnes je poskytována každý všední den. Přiznávám, že maminka (83 let) byla zpočátku nesvá a nedůvěřivá. Díky lidskému a profesionálnímu přístupu pečovatelek však tato bariéra rychle zmizela.

Pečovatelská služba není jen o praktické pomoci, ačkoliv ta je v mnoha ohledech naprosto zásadní. Jde o pomoc při zvládání běžných denních činností - osobní hygieně, přípravě a podání stravy, chodu domácnosti, nákupech, doprovodu k lékaři či donášce obědů. Všechny tyto úkony vykonávají pečovatelky s pečlivostí a profesionalitou.

Já bych však ráda vyzdvihla především jejich přístup. Pečovatelky přistupují ke své práci s obrovským srdcem, respektem a lidskostí. Velmi oceňuji také jejich ochotu věnovat se činnostem, které nespadají mezi povinnosti, například doručení přání k narozeninám, společný zpěv, účast na společenské akci nebo dokonce zajištění dopravy. Právě tyto, na první pohled možná drobné věci, svědčí o hlubokém a skutečném zájmu o klienty.

Děkuji všem pečovatelkám a pečovatelům ze služby Astra za jejich nasazení, trpělivost, empatii a úsměv. Chtěla bych také povzbudit každého, kdo uvažuje, zda využít pečovatelskou službu pro své blízké nebo se sám obrátit o tuto pomoc. Není to projev slabosti, ale naopak projev odpovědnosti a lásky. Díky Pečovatelské službě Astra člověk ví, že na všechno nemusí být sám.

A na závěr malé doporučení samotným seniorům: nebojte se přijmout pomoc. Pečovatelky tu nejsou jen proto, aby vám pomohly s každodenními záležitostmi, ale také proto, aby přinesly radost, zájem, pocit potřebnosti a lidský kontakt. Starají se o to, aby se kolem vás stále něco dělo, nikdo netrpěl špatnou náladou nebo dokonce osamělostí.

Děkuji Vám, Pečovatelská službo Astra, Vaše práce má hluboký smysl. BK, Třeboň

Jmenuje se Ráchel a do Tříkrálové sbírky jako koledníka jí přivedla maminka už v 6 letech.

Ráchel poprvé objevila kouzlo Tříkrálové sbírky už v šesti letech – maminka ji tehdy přivedla mezi koledníky. Jak na to dnes vzpomíná? „Vlastně jsem si říkala, že mě baví se trochu předvádět, hlavně když mi mamka řekla, že budu oblečená jako král. To pro mě byla veliká výzva! Hurá, pomyslela jsem si, teď mě budou všichni obdivovat! Maminko, já chci být jedním z králů!“ vzpomíná s úsměvem.

Ráchel byla zvyklá pomáhat své mamince, která pracovala v hospicové péči, a už tehdy chápala, jak důležité je přinášet radost a úsměvy lidem kolem sebe. Tříkrálová sbírka jí tedy přišla jako skvělá příležitost, jak se zapojit. „Věděla jsem, že sbírka trvá jen dva týdny v roce, a tak jsem netrpělivě čekala na další rok. Věděla, že se lidé na ni celý rok těší.“

Dnes je Ráchel téměř 15 let a její vrstevníci se jí často diví. „Nejsi už na to moc stará?“ ptají se. A přiznává, že motivovat své kamarády k účasti bývá stále těžší. „Každý rok je těžší najít někoho, kdo by se přidal. Říkám jim: ‚Co budeš dělat o víkendu? Pojď se podívat, je to fajn, projdeš se, potěšíš lidi, oni ti to vrátí úsměvem a obdarováním pro druhé.“

Ačkoliv Tříkrálová sbírka přináší radost a pocit užitečnosti, někdy je to pro ni vyčerpávající. „Na konci sbírky bývám unavená, někdy mám plné zuby zpívání a po delší době mě bolí pusa od flétny. Ale jak čas plyne, vždycky mě to přejde a zase se těším na další ročník. A pak si říkám, že to všechno dělám pro dobrou věc, a je mi u srdce dobře.“

Příběhy všedního dne

1. Holčička se narodila na jaře 2025. Jako všechna miminka ve svých prvních dnech, měsících života nic o světě neví. Neví, co je to insolvence, splátkový kalendář ani hmotná nouze. Ví jen, že má hlad, že potřebuje lásku, teplo, sucho a klid. Středisko pomoci poskytuje její mamince alespoň to nejnutnější: pleny, oblečení, dudlík… Sociální pracovníci Občanské poradny s kolegy ze Střediska pomoci zajistili pro rodinu pravidelnou týdenní potravinovou pomoc, holčička má totiž ještě několik sourozenců, a o ně je třeba se též postarat. Pro samotnou matku to není jednoduché.
2. Když k nám do Střediska pomoci začal pan A. docházet, nikdy jsem nevěděl, jakou bude mít náladu. Někdy příjemnou, jindy méně. Od chvíle, kdy sociální pracovníci z Občanské poradny pomohli klientovi při shánění bytu, chodí do Střediska vždy s úsměvem. Bydlení je zásadní, ale co lůžkoviny do nového bytu, byly by? Kraťasy? Tričko? Byly, díky dobrým lidem – dárcům, díky prostoru Střediska pomoci, kde potřebné věci skladujeme, třídíme a vydáváme.
3. Na Vánoce by neměl nikdo zůstat sám, kolikrát jsme tohle slyšeli… U štědrovečerní večeře necháváme jednu židli volnou, jeden talíř navíc pro pocestné. Ale jak je to v reálném životě? Kolik lidí tráví sváteční dny v osamění, v chudobě, nedůstojně. V Charitě se to snažíme změnit, zaměstnanci a dobrovolníci se každoročně schází právě s takovými pocestnými, kteří bloudí životem bez opory. Bez rodiny, bez přátel. Na Štědrý den každoročně připravujeme oběd a drobné dárky pro ty, kteří to nejvíce potřebují.